Reprodukce obrazů od Procesistů

O Procesistech

Za "objevením" Procesismu stojí trojice libereckých umělců: Václav Kovář, Adam Windsor a Jan Simandl.

Procesismus jako takový vznikl za účelem otevřít vlastní tvorbu a nechat proces přesáhnout jedince, jakožto individuálního autora. Obraz je typicky složen z myšlenek a nápadů řady lidí, do malby se tak postupně promítne mnoho příběhů, emocí a úhlů pohledu. Malba dostává zcela nový rozměr. Směr se dále vyvíjí a další umělci mají možnost se do něj zapojit, nebo se jím inspirovat.

Jádrem tohoto výtvarného stylu jsou nyní Václav Kovář a Adam Windsor. Ačkoliv oba začínali jako samouci, dnes patří mezi nejsledovanější současné české umělce. Více informací o autorech i ukázku jejich tvorby najdete na této stránce: https://procesiste.com/procesiste-maliri/

Václav Kovář vybudoval, během pěti let, největší soukromou výtvarnou školu v severních Čechách. Během první covidové karantény se vše zastavilo a přišel velký čas pro přemýšlení, co chce vlastně doopravdy dělat. Ukončil školu a odkaz předal lektorům, kteří se chopili uvolněných studentů a založili novou školu.

Pro plné využití prostor ateliéru nabídnul nastěhování kamarádovi Adamovi Windsorovi, který právě končil svou práci architekta v Holandsku a také přemýšlel co dál se životem. Sám byl tou dobou rozhodnut začít se malbě věnovat naplno a tak vůbec neváhal a přijal. Jan Simandl se tou dobou živil jako grafik a nabídka spolubydlení ho také okamžitě nadchla.

První společné projekty začali malířskými výzvami, které zároveň zkusili natáčet a vydávat na novém YouTube kanále Nevzdělanci. Sdružení neakademických malířů, jehož myšlenka byla ve vzduchu již pár let a tato příležitost jí dala dozrát. Kromě Bitvy palet začali vydávat další videa, podcasty, výuková videa, komentování výtvarné scény a mnoho dalšího.

Zásadní krok nastal při nápadu namalovat velký společný obraz ve spolupráci s diváky a pak ho rozstříhat na menší kousky. To byla performance, při které vzniklo žánrově nespecifikovatelné dílo zvláštního kouzla, které dodnes baví a nabírá stále více fanoušků. (Dnes dokonce ožívá rozpohybováním 200 animací od Pavla Sadílka a dostává zcela novou úroveň.)

Namalování Zahrady přání měla být jednorázová akce, ale nedlouho poté si trojicemalířů vyzkoušela další podobný počin, tedy malování ve spolupráci s diváky, na zeď 6x3m v Pražském módním ateliéru. Vybaveni zkušenostmi z prvního tvoření posunuli celé dílo po vizuální stránce dál a začalo být jasné, že toto téma se musí více prozkoumat. Od té doby vytvořila skupina několik dalších obrazů, tentokrát však již na plátna velikosti 3x2,2m aby byla zachovatelná pro velkou výstavu, jakmile se jich nashromáždí dostatek. Témata se různí od lehčích a zábavných jako jsou noční život, nebo filmový obraz, tak po hlubší zkoumání kolektivního vědomí v obrazech Člověk či Sen.

Název Procesisté vznikl až v průběhu tvorby, kdy se malíři snažili definovat a pojmenovat nový výtvarný směr kterému se věnují a který, jak se ukázalo, je světový unikát. Hlavní energie společné tvorby je soustředěná do procesu a improvizace, kdy se nic neplánuje a malíři se pokládají do rukou TADY A TEĎ. Nový směr tedy dostal název PROCESISMUS.

Odkaz na stránky Procesisté
Odkaz na manifest Procesismu